Proč mobilní a bezdrátové neznamená to samé, aneb malé poučení z krizového vývoje
Ač se mě o tom v poslední době snaží přesvědčit někteří kolegové, mobilní a bezdrátové technologie rozhodně nejsou synonyma. To, že jemné, ale v praxi (z pohledu konzumenta služby) dost zásadní nuance unikají neodbornému tisku se dá prominout, s čím se ale těžko smiřuji je fakt, že rozdíl často netuší ani naši TELCO operátoři, nebo alespoň jejich marketing.
Nedávno jsem se ve slabé chvilce nechal zlákat nabídkou Mobilní Internet O2 Standard od české Telefóniky. To že jde o technologii bezdrátovou je zřejmé, o její mobilitě by se ale dalo velmi dlouze pochybovat. Vysvětlím proč. Co přesně dělá rozdíl mezi mobilním a bezdrátovým zařízením? Rozdíl kupodivu není ani v samotné baterii, či bezdrátovém komunikačním spoji, ačkoli bez nich by asi mobilita nebyla sama o sobě možná.
Definice mobility
Mobilní je takové zařízení, na kterém lze pracovat a přesouvat se přitom v prostoru, aniž bychom pocítili nějaké omezení. Z tohoto důvodu není například mobilním zařízením bezšňůrový telefon, neboť se nemohu se sluchátkem příliš vzdálit od jeho základnové stanice. Ze stejného důvodu o mobilním připojení zatím stále bohužel nelze dost dobře hovořit u českých 3G sítí (malá odbočka) a to ať již máte kteréhokoli operátora. Nesourodé (byť alespoň podle marketingu neustále operátorů rostoucí co do počtu) ostrůvky 3G (od CDMA všech revizí, přes UMTS FDD i kuriózní TDD až po HSPA) obklopené (taktéž trochu děravými) 2G sítěmi, které jsou takřka zárukou nefungujících mezibuňkových handoverů a odhlášení ze sítě zrovna při probíhajícím datovém přenosu. Zkuste trochu cestovat a uvidíte, že připojení v pohybu je na mnoha místech republiky prakticky nepoužitelné a na řadě míst budete rádi, pokud se vůbec rozumně připojíte.
Omezení díky malému pokrytí sítěmi nové generace by ale při dostatečné hustotě základnových stanic s EDGE ještě nemuselo tolik vadit. Našinec totiž za ta léta strádání s GPRS připojením a NMT 450 nečeká zázraky. Vlastně by pro začátek úplně stačilo vykompenzovat negarantovatelné rychlosti alespoň zredukováním latencí asi tak na desetinu současného stavu a zajistit onu stabilitu, která je leitmotivem tohoto textu.
Nomádi mobilního věku
V této souvislosti by možná také nebylo od věci zmínit rozdíl mezi mobilitou a kočovností. Kočovník funguje tak, že se přemístí z jednoho místa na druhé, sleze z koně, postaví stan, rozbalí notebook a připojí se. Po čase zařízení vypne a vydá se zase na cestu. Uživatel je na každém novém místě zodpovědný za navázání nového připojení. Možná právě to je způsob, jak si naši operátoři představují, že bychom měli mobilního Internetu využívat, každopádně je to chyba a marketingové nabídky mobilního Internetu se tak jeví jako klamání zákazníka. Konec konců, to už se rovnou mohu omezit na konferenční místnosti, fastfoody a hotely s (draze placenou) Wi-Fi. Nic naplat, ale minimálně uživatelé dnešních českých 3G sítí jsou prostě kočovníci.
Skutečně mobilní spojení totiž vypadá tak, že se připojím a nezávisle na svém pohybu zůstávám trvale připojen pomocí nejlepšího dostupného spoje. Jako zákazník bych na kvalitě služby v ideálním případě vůbec neměl poznat, že se pohybuji. Pokud každou chvíli musím navazovat spojení znovu, je zde prostě něco špatně. Jako klientovi mi je úplně jedno, jak to operátor zařídí a na čem je postavená páteř jeho sítě, pokud to bude fungovat, ať si vypomáhá klidně Wi Fi, nebo ethernetovými spoji. Mně úplně postačí vědomí, že udržím již jednou navázanou komunikaci i při změně přístupového spoje. Pokud se mi navíc jednou podaří v ČR dosáhnout toho, že nepoznám, kdy můj modem přepíná mezi základnovými věžemi buněk, budu šťastný jak blecha.
